Hádáte se? Fajn, do toho!
Konflikt je prý OK, když víme, jak na něj. Může nás dokonce sblížit. Aspoň podle knihy „Když dojde síla na hádky“.
Sasha a Alex jsou rodiči malé Sofie. Před jejím narozením měli dost idylický vztah, od doby, kdy se stali rodiči, se často hádají. Přemýšlí o tom, že jestli to takhle půjde dál, nemá smysl spolu být. Sasha pracuje z domu jako grafická designérka, stará se o Sofii a domácnost po celý den. Alex pracuje jako investiční bankéř padesát hodin týdně. Má často pocit, že mu Sasha vyčítá, že večer doma nedělá dost. Když jeden den Sashe z práce zavolal, že bude mít zpoždění, po příchodu domů se mezi nimi strhla hádka.
V knize Když dojde síla na hádky najdete dalších 13 podobných konfliktů. Američtí pároví terapeuti Erin a Steven Mitchellovi ji napsali, aby nás naučili, jak z těchto hádek dobře vybruslit a ještě si posílit vztah. Rozhodně nám neradí, abychom se nehádali. Naopak v knize na několika místech uslyšíte, že konflikt potřebujete. Obzvlášť v době po narození dětí, protože se mění tolik věcí a protože jde najednou o mnohem víc. Pokud se ale opakovaně dostáváme do stejných hádek, které nikam nevedou, tak to už tak fajn není. Postupně ztrácíme schopnost problémy společně řešit. Autoři v knize ukazují, jak se tomu vyhnout: nabízejí jako řešení jednu komunikační techniku. My jsme jejich metodu i knihu probraly s Emou Sikorou v nejnovějším díle našeho podcastu.
Poslouchejte na
Poznejte, když jste ve stresu
Podle autorů je jedním z klíčových problémů života rodičů malých dětí stres. Když se aktivuje naše stresová reakce, můžeme reagovat:
- útokem: potřebuji vyhrát (slovíčkařím, přebíjím argumenty), zvyšuju hlas, zrychluje se mi tep, kritizuju, útočím nebo trvám na svém a neustoupím ani o píď
- útěkem: odcházím z místnosti, přikovám svůj pohled k telefonu, zavírám se na záchodě, přestávám reagovat, měním téma, snažím se konfliktu vyhnout
- strnutím: nedokážu reagovat, mám prázdno v hlavě, nevím, co říct, nebo se cítím odpojená(ý)
- nebo podřízením se: rychle ustupuji, souhlasím se vším, omlouvám se, abych obnovil(a) klid, i když problém ve skutečnosti vyřešený není
Poznáváte se v tom? Pokud ano, je to skvělý první krok. Rozpoznat, jak reaguju ve stresu a co mi stres spouští, je důležitá součást konstruktivního řešení konfliktu. Zkuste co nejvíce hádek přesunout na dobu, kdy nejste v akutní stresové reakci. Jak to poznat? Pozorujte procesy v těle, popište si svoje emoce a zkontrolujte, jaký si v hlavě přehráváte příběh o tom, co se právě děje.
Hledejte způsoby, které vám pomáhají se zklidnit a získat odstup. Může to být pobyt na čerstvém vzduchu, pohyb, humor nebo několik minut o samotě. Nejde o to konflikt potlačit, ale vytvořit podmínky, ve kterých jste schopni ho řešit jinak než útokem, útěkem atd. Opakované řešení problémů pod tlakem může totiž způsobit, že se samotný partnerský vztah stane zdrojem stresu. Partneři pak nereagují jen na konkrétní problém, ale stále častěji vnímají jeden druhého jako zdroj ohrožení. A pak jen stačí, když jeden z nich vstoupí do místnosti, a už to jede.
Konflikt nemusí partnerský vztah ničit. Může ho naopak posilovat.
Mitchellovi tvrdí, že partneři potřebují ve vztahu cítit bezpečí a blízkost. A to i během hádky. Prvním cílem je dostat se do bodu vzájemného napojení. Jejich formulka na všechny konflikty zní:
Partner/ka A (záměrné vyjadřování) + Partner/ka B (záměrné naslouchání) = C (spojení)
Záměrné vyjadřování znamená mluvit především o vlastní zkušenosti a prožívání, nikoliv obviňovat druhého. Nestačí říct, co partner/ka udělal/a špatně. Důležité je vysvětlit, co se v nás odehrává, proč se cítíme určitým způsobem a jaký příběh se za našimi emocemi skrývá.
Záměrné naslouchání zase vyžaduje pokoru, otevřenost a zvídavost. Snažte se skutečně porozumět tomu, jak situaci vnímá druhý člověk, aniž byste okamžitě protestovali, vyvraceli jeho argumenty nebo se hájili. Nemusíte souhlasit s jeho/její interpretací událostí. Můžete ale uznat, že právě takto situaci vnímá.
Ukážeme si, jak to vypadalo u Sashi a Alexe:
Sasha: „Poslyš, Alexi, myslím, že jsem se na tebe utrhla proto, že jsem se cítila osamělá a smutná z toho, že mi nikdo nepomůže. Třeba moje máma. Často se na tebe zlobím, když se z práce vracíš později. Já vím, že jsi mi předem volal, že se opozdíš, ale stejně mě to naštvalo. Přemýšlela jsem, proč se cítím tak mizerně, když je přece jasné, že se někdy musíš v práci zdržet. Měla jsem pocit, že jsem na všechno sama, a přistihla jsem se, že bych nejradši zavolala mámě a požádala ji o pomoc. Spousta mých kamarádek to může udělat, ale já ne, a to mě vyhodilo z rovnováhy.“
Alex: „Chápu, že ses cítila osamělá, když jsem přišel pozdě. Vím, že je to pro tebe opravdu těžké, když na rozdíl od svých kamarádek nemáš nikoho, kdo by ti pomohl. A uvědomuju si, že když se zdržím, jsi tady na všechno sama. Jsem vážně rád, žes mi to řekla. Když jsem prve beze slova odešel, moc jsem tomu nepomohl. Nemám rád, když na mě někdo křičí, a bylo toho na mě moc, ale neměl jsem takhle vystřelit z pokoje. Chápu, že ti to na náladě nepřidalo.“
To se povedlo, že jo? Umím si představit, že takové vyústění konfliktu lidi dokonce nabije energií a po zbytek večera se už na sebe nemračí.
Neodpustím si tady ale jednu kritiku celé knihy, kterou ve mně vyvolává i tato ukázka. Spousta konfliktů, které se v knize řeší, je způsobené naprostým vyčerpáním kapacit obou partnerů. Rodiče soutěží v tom, kdo toho dělá víc a kdo je víc unavený. Jeden pracuje 50+ hodin týdně, druhý se stará celý den o kojence, domácnost a u toho pracuje (rodičovská v Americe neexistuje), ale v celé knize není (až na kapitolu o mentální zátěži) žádná společenská kritika systému nebo návrh, jak vystoupit z tohoto šíleného křeččího kolečka. Tohle je z mého pohledu opravdu neúnosný rodinný režim, který bude generovat jen další a další problémy. Takových režimů je plná celá kniha. Takže celá metoda, jak řešit konflikty, pak působí, jako když neřešíte ten pravý zdroj problémů nebo jako když krvácející ránu chvíli fixnete náplastí.
Ještě jednou vás zvu k poslechu našeho rozhovoru s Emou. Myslím, že se nám jejich metodu podařilo zasadit do kontextu a obalit zajímavými příběhy, tipy a metaforami.
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak se vám epizoda líbila nebo jí dáte lajk, nasdílíte ji či okomentujete. Pošlete ji tak za více lidmi.
Díky ❤️
Martina
Vánoce a férová domácnost
Vánoce jsou velké férovkové téma. Tentokrát pro vás chystáme speciální materiál o tom, jak si Vánoce nastavit doma i v hlavě tak, abyste třeba neusínali u balení dárků.
Vánoční téma letos spojíme se sbírkou na Donio. Chceme posunout Audit domácnosti na nový level (nejen uživatelsky ale i obsahově) a k tomu potřebujeme vaši pomoc. Hodně práce už jsme udělali, ale dokončení projektu vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky a odbornicemi, hodně testování a pilování k dokonalosti. Pojďme spojit síly a společně to dotáhnout! 🙏🏻 🥳 Brzy vám dáme vědět, co přesně chystáme.