Když ženy zavírají mužům cestu k péči

Neochota pustit muže k péči, příliš je kontrolovat či úzkostně při péči provázet má svůj název – zavírání mateřské brány (maternal gate-closing). Je to zajímavý fenomén, ke kterému muži i ženy přispívají svým dílem. Pojďme si ho rozebrat a popřemýšlet, kde si stojíme.

Ženy, které jsou po porodu zpravidla primárními pečovatelkami, z podstaty své pozice mají možnost ovlivnit, jak moc se muž od začátku zapojí do péče o děti a domácnost. Říká se tomu strážení mateřské brány (maternal gatekeeping) a sestává buď z otvírání (gate-opening) nebo zavírání (gate-closing) přístupu mužů a ostatních k péči o děti. Dobrá zpráva je, že podle výzkumů většina matek cestu k péči otcům spíše otevírá. Matky otce často podporují, povzbuzují a chtějí, aby byli aktivními rodiči. Ze života a z výzkumů ale známe případy, kdy k uzavírání brány skutečně dochází. A je to častý povzdech z řad mužů, že kvůli nedůvěře, vysokým laťkám nebo kritice ztrácí motivaci se o něco snažit.

Zpravidla v této situaci není na vině pouze jeden v páru. Uzavírání brány je vztahová dynamika, ke které přispívají svým přístupem i muži a společenské klima, které na rodiče (hlavně matky) klade vysoké nároky. Z rodičovství se stala expertní pozice, kterou ženy na rodičovské „dovolené“ intenzivně prožívají a doplňují si kontinuálně vzdělání. Není divu, že mezi nimi a muži vzniká velký nepoměr sil a na něj navázaná nekompetence mužů, úzkost nebo nedůvěra žen. Buďte k sobě proto shovívaví a zkuste problém s mateřskou bránou brát jako nevyhnutelnou překážku, která s rodičovstvím přichází a musíte ji spolu překonat.

Jak přispívají k negativní dynamice ženy

Jednoduše řečeno potřebou kontroly, opravováním partnera, nedostatečnou důvěrou nebo představou, že věci mají být udělané „nějak“. Někdy může jít o zdánlivě nevinné gesto jako je mávnutí rukou či protočení očí, které ale jejich partnerům vysílá jasný signál. Výzkum z roku 1999 (Allen a Hawkins) zkoumal, jaké chování a přesvědčení žen vedou ke gatekeepingu. Ze studovaných žen 21 % klasifikovali autoři jako skutečné strážkyně. Tyto ženy „věnovaly rodinným povinnostem o 5 hodin týdně více a měly méně rovnoměrné rozdělení práce než ženy zařazené do skupiny tzv. spolupracovnic“. Jak je definovaly? Vykazovaly vysokou míru omezujícího chování na základě třech sledovaných dimenzích:

1. Standardy a zodpovědnost
Ženy nejsou ochotné se vzdát kontroly, nastavuji rigidní a často vysoké laťky, mají tendenci po partnerech práci předělávat nebo si ji udělat samy, protože jsou v ní lepší a efektivnější. Muži nedostávají prostor budovat svoje kompetence nebo prosadit svoje standardy práce.

Nespadají sem však všechny ženy stanovující doma pravidla:

„Matky mohou stanovovat pravidla týkající se výživy, bezpečnosti a zdraví z obavy o optimální péči, nikoli proto, aby omezovaly či řídily zapojení otců. Pokud se tak děje podpůrným způsobem, může stanovení těchto pravidel otcům poskytnout příležitost naučit se, jak být lepšími pečovateli.“

2. Potvrzení mateřské identity
Tento typ kontroly vychází z vnitřní potřeby ženy nechat si externě potvrzovat svou hodnotu skrze roli matky a hospodyně. Domácí sféra je pro ni hlavním zdrojem sebeúcty. Matka silně prožívá, jak ji a její rodinu vnímá okolí, proto usiluje o dokonalost. Silně k tomu přispívají společenská očekávání a standardy dané sociálními sítěmi.

„Více na spolupráci zaměřené uspořádání může u matek vyvolávat pocity viny, lítosti a rozpolcenosti, protože mají pocit, že zanedbávají svou roli.“

3. Postoje žen o jejich roli
Tato dimenze odráží hluboké přesvědčení žen o tom, že domácnost je přirozenou doménou žen, zatímco muži pro tuto sféru nejsou vhodní.

Pozdější výzkumy především z dílny Sarah J. Schoppe-Sullivan ukázaly, že tato poslední dimenze nehraje v rodinách tak velkou roli. Větší vliv mají konkrétní charakteristiky žen: očekávání vyšší míry dokonalosti od otců, míra psychické nepohody či úzkostnosti žen a vnímání menší stability vztahu.

Tipy:
➡️ Zeptejte se svého partnera, jestli má pocit, že mu cestu k péči někdy zavíráte? Ptejte se na konkrétní příklady. Uvědomění je první a nezbytný krok.
➡️ Máte pocit, že váš přístup je úzkostnější než u jiných žen? Mluvte o tom nebo vyhledejte odbornou pomoc (např. v organizaci Úsměv mámy)
➡️ Jaké benefity vašim dětem přinese, když muži dáte větší prostor? Děti těží z toho, když zažívají různé pečující přístupy. Jsou adaptabilnější a umí se na problémy dívat různými pohledy.
➡️ Není vaše potřeba kontroly a nedůvěra v kompetence ostatních překážka v tom, abyste si budovaly potřebnou síť podpory? Nejste pak na všechno samy?

Jak přispívají k neotvírání či zavírání brány muži

Z dat vyplývá, že malá snaha mužů a jejich (někdy vědomá) neschopnost dělat věci „pořádně“, hrají v dynamice mateřského gatekeepingu také roli. Čím muži přispívají ke kontrolujícímu chování žen:

1. Nízká snaha či malé kompetence
Pokud muž dává najevo, že neví, co dělat, má malé sebevědomí v roli otce nebo se cítí nekompetentní, žena přebírá roli „expertky“ a otce staví do role „pomocníka“, kterého je třeba neustále kontrolovat a opravovat. Pokud se muž obrací s každým detailem na ženu pro radu, může se žena dostat do pozice „radši si to udělám sama“. Muž v takovém případě hraje v domácnosti roli spíše dalšího dítěte, který potřebuje péči, což může zabíjet partnerskou přitažlivosti.

2. Strategická nebo naučená neschopnost
Někteří otcové mohou gatekeeping podporovat svým pasivním nebo lajdáckým přístupem. Otcové mohou úkol (např. koupání dítěte nebo plnění myčky) provést záměrně špatně, aby po nich matka příště danou věc již nepožadovala. Někteří otcové se zase do péče aktivně nezapojují, protože své životy organizují kolem jiných priorit (práce, koníčky), což nutí ženy převzít veškerou zodpovědnost.

Tipy:
➡️ Řekněte ženě, když máte pocit, že vás její jednání, slova nebo gesta odrazují. Řekněte si o klíče od brány.
➡️ Vyjadřujte sebevědomí, že domácí úkoly a péči zvládnete.
➡️ Dělejte je tak, aby z výsledků vaší práce byla vidět snaha a zodpovědný přístup. Budujete si tak kompetenci a respekt.
➡️ Aktivně plánujte prostor a čas, kdy s dítětem či dětmi trávíte čas o samotě.
➡️ Podporujte svoje ženy v tom, aby rozvíjely i další svoje životní role než jen tu mateřskou.

Ne každé omezení druhého rodiče je gate-closing

Toto je téma na samostatný text, proto zde chci pouze zdůraznit, že pokud se jedná o ohrožení bezpečí, zdraví či vývoje dětí, kontrolující a omezující jednání ze strany matky není gatekeeping. Mámy i otcové by v tomto ochranitelském jednání vůči druhému partnerovi měli najít zastání u dalších dospělých i institucí.

Co trénovat, když se chceme vyhnout zavírání brány

1. Rozlišovat „jinak“ a „špatně“

„Je to nebezpečné, nebo jen jiné?“

Pokud dítě není ohroženo na zdraví či vývoji, jde většinou o rozdíl stylu – jiný způsob uspávání, jiné oblečení, jiný režim hry.

Ale co když bude dítě chodit ráno do školky v pyžamu, protože táta ráno nestíhá nebo mu to nepřijde důležité? Víme, že nikomu o život nepůjde, ale přesto nám to vadí. Tady jsou možná na řadě doplňující otázky:

„Má to dlouhodobý dopad na dítě?“ (popište konkrétně jaký)
„Nebo mi jen vadí, co si řeknou paní učitelky ve školce?“
„Kdyby tohle dělal pravidelně jiný rodič, kterému důvěřuji, vadilo by mi to stejně?“

2. Trénovat nezasahování

„Vydržím 5 minut/1 hodinu (podle věku dítěte), pak mu půjdu pomoct.“

Můžete odejít do vedlejší místnosti, dát si zatím sprchu, nasadit si protihluková sluchátka (pláči novorozeněte se těžko odolává) nebo jít na kafe či procházku.

3. Učit se zvládat vlastní úzkost

„Jsem nervózní, ale to neznamená, že je dítě v nebezpečí.“

4. Aktivně otevírat bránu

„Jak bys to řešil ty?“

5. Nenechat si vzít kompetenci

„Udělám to po svém, ale postarám se o to. Budu se snažit to zařídit co nejlépe.“

6. Popisovat dopad, ne charakter

„Když mně během koupání do toho třikrát zasáhneš, mám pocit, že mi nevěříš, že to zvládnu.“

7. Vyžádat si konkrétní prostor a čas

„Každou středu uspávám já a potřebuji, abys do toho nevstupovala, i když to nepůjde hladce.“

8. Budovat vlastní expertizu

„Vím, kdy má fotbal i kde má věci na trénink, nemusíš mi to připomínat.“

9. Pravidlo 3 věcí

„Řekni mi 3 věci, které musím vědět, abych to zvládl. Zbytek nějak vyřeším za pochodu.“

Druhý rodič ví například 80 % toho, co ten první. Stačí věci dělat dostatečně dobře.

10. Rozdělit si úkoly po celých celcích

„Beru si na starost narozeninovou oslavu s kamarády se vším všudy. Ty zařídíš oslavy u prarodičů od A do Z.“

Začarovaný kruh

Pokud otevírání brány nebudeme řešit, můžeme se octnout v začarovaném kruhu: otec nemá kompetence (na začátku nikdo nemá kompetence) → matka je napřed, nastaví vysokou laťku a silně kontroluje → otec se stáhne nebo ztratí iniciativu → matka získává potvrzení, že otec je nekompetentní a utvrzuje svoji roli primární pečovatelky → otec má méně prostoru získat zkušenost a jistotu (nebo dostává legitimizaci k tomu, že nemusí).

Výzkumy o strážení mateřské brány ukazují, že jedním z nejsilnějších nástrojů pro narušení tohoto cyklu je prostor pro samostatnou zkušenost otců — například delší otcovská dovolená, během které si muž buduje kompetenci, sebevědomí i vlastní vztah s dítětem. Rovnocenné rodičovství nevzniká kontrolou ani perfekcionismem, ale důvěrou, sdílenou zodpovědností a prostorem učit se pro oba.

Máte zkušenost se zavíráním brány? Zajímají nás vaše zkušenosti. Napište mně (martina@ferovadomacnost.cz) nebo Romanovi (roman@hrebecky.cz), jestli se potýkáte s něčím, co jste si teď přečetli.

Nebo nám pošlete odpovědi na tyto otázky:

• Cítil/a jste někdy, že pouze vy dokážete poskytnout tu správnou péči? Nemáte důvěru v ostatní? Jak to řešíte?
• Vadí vám, jakou partner/ka odvádí práci? Jak o tom mluvíte?
• Máte někdy pocit, že v domácnosti hrajete druhé housle? Štve vás to? Co s tím děláte? 

Za vaše zkušenosti a postřehy moc děkujeme!

Martina a Roman