S Kristýnou Hypšovou o knize Matky a ti druzí
Kristýně nešlo do hlavy, proč je někdy mateřství taková dřina. Vše ji do sebe zaklaplo, když si přečetla knihu Matky a ti druzí. Popisuje, že jsme se jako lidský druh vyvinuli díky tomu, že jsme začali kooperativně pečova. Nejste špatný rodič, pravděpodobně jen děláte práci za celou tlupu.
Poslouchejte na
Kristýna Hypšová v rozhovoru popisuje, že jí kniha přinesla především obrovskou úlevu a pochopení vlastních pocitů v době, kdy měla malé miminko a zažívala iracionální stavy, jako byly noční záchvaty vzteku. Díky textu pochopila, že její frustrace nebyla jejím osobním selháním, ale důsledkem nepřirozené izolace, ve které se moderní matky v nukleárních rodinách nacházejí. Kniha jí potvrdila, že pocit osamělosti a potřeba pomoci druhých je evolučně naprosto legitimní, protože lidský druh není nastaven na to, aby péči o dítě zvládal jen jeden člověk nebo izolovaný pár.
Autorka knihy, antropoložka a primatoložka Sarah Blaffer Hrdy, přichází s přelomovým pohledem na evoluci, který v mnoha ohledech doplňuje či reviduje tradiční Darwinovy teorie. Hlavní myšlenkou je, že lidstvo jako druh přežilo náročné období pleistocénu nikoliv primárně díky agresivitě či boji, ale díky kooperativní péči o potomstvo. Autorka zavádí klíčový pojem „allorodiče“ (alloparents), což jsou další členové skupiny (babičky, otcové, sourozenci či tety), kteří sdílejí péči a výživu dětí. Podle Hrdy právě tato nutnost spolupracovat při výchově dětí vedla k rozvoji intersubjektivity – naší jedinečné lidské schopnosti chápat myšlenky a záměry druhých, čímž se zásadně lišíme od ostatních lidoopů