Upgrade letních prázdnin nutný. Now!

Letní prázdniny jsou pro rodiče moc náročné kombo. Měli bychom se jako čtyřnožci na obrázku někam posunout. Některá zahraniční města už znají řešení, stačí se inspirovat.

Úvodní obrázek:
„Mami, řekni mu, ať do mě nestrká!“
„Von si začal!!“
Vědci se domnívají, že první čtyřnožci pravděpodobně vystoupili z vody na souš s cílem najít pět minut klidu.“

A mě k tomu napadá, že by vědci měli ještě zjistit, jestli to náhodu nebylo v době letních prázdnin. Protože to by dávalo velký smysl.

Letos jsem se rozhodla, že si v textu o letních prázdninách nebudu stěžovat na to, jak je celý systém, v němž nelícuje řádná dovolená se školním volnem, nesmyslný nebo jak požadavky moderního rodičovství neumožňují nechat děti celý den u rybníka a jít do práce, ale posunu se k přemýšlení o tom, co by se dalo dělat jinak. Proto mě zaujal text, který na sítích zveřejnilo Zelené Brno, ve kterém představili sadu návrhů, jak rodinám přes prázdniny ulevit. Požádala jsem Kristýnu Fuchsovou a Michala Berga o rozhovor. Je v něm inspirace, jak letní prázdniny řeší například v Mnichově nebo Vídni, ale i návod, co může udělat každý/každá z nás, abychom se podobně jako čtyřnožci konečně někam pohnuli.

Brno přišlo již před několika lety s nabídkou voucherů, které mohou rodiče využít pro hrazení letních aktivit pro děti. Jak celý systém funguje?
Rodičovské vouchery jsou městský příspěvek na volnočasové aktivity dětí. Rodič si přes portál Brno iD zažádá o kredity pro své dítě a po schválení dostane na účet dítěte 4 000 kreditů, které může využít na kroužky, tábory, příměstské tábory nebo školy v přírodě. Podmínkou je trvalé bydliště dítěte v Brně a čistý roční příjem domácnosti do 750 tisíc korun. Kredity se uplatňují u zapojených organizací, přičemž rodina vždy platí spoluúčast, kterou si organizace nastavují v rozmezí 20 až 80 procent ceny, a nevyčerpané kredity na konci kalendářního roku propadají. Myšlenka je to dobrá, ale má hodně nedostatků, které mimo jiné vedou k tomu, že ji zdaleka ne všichni rodiče využijí.

Proč vloni brněnští rodiče vyčerpali pětinu vyhrazené sumy?
Město vyhradilo na vouchery 100 milionů korun ročně. V pilotním roce 2024 z nich rodiny zvládly vyčerpat 11,8 milionu, vloni 21,7 milionu. Odpověď na otázku proč je poměrně jednoduchá: systém klade překážky přesně těm rodinám, kterým má pomáhat. Rodič musí mít ověřený elektronický účet Brno iD pro sebe i pro dítě, složitě se přihlašovat a u řady aktivit zaplatit plnou částku dopředu a čekat na zúčtování. Někdy je překážkou i vysoká spoluúčast. Pro rodinu, která počítá každou korunu, je platba předem často nepřekonatelná bariéra. 

K tomu se přidává, že o programu se nejvíc dozvídají digitálně zdatné rodiny, zatímco ty nízkopříjmové se o tom systému nedozví. Podobně je to u nových obyvatel města: když si člověk přihlásí trvalé bydliště do Brna, tak dostane leták o tom, jak má zaplatit popelnice, ale o tom, že má nárok na rodičovské vouchery nebo třeba slevu na šalinkartu mu nikdo vědět nedá. 

My navrhujeme zjednodušení: automatické zúčtování mezi městem a organizacemi bez placení dopředu, nulovou spoluúčast pro nízkopříjmové rodiny, pomoc se zřízením účtu přes socio-info pointy a komunitní centra, aktivní nabízení voucherů přes školy a sociální pracovníky a rozhraní i v ukrajinštině, vietnamštině a angličtině, a tedy rozšíření i na ty, kdo v Brně bydlí a mohou volit, ale nemusí umět česky. 

Jak podporují rodiny města v zahraničí

Můžete uvést inspiraci z jiných měst, jak řeší podporu péče o děti během prázdnin?
To je samostatná kapitola, která nesouvisí s vouchery, ale ty se na pomoci rodičům o prázdninách mohou podílet. Nejčastější cena týdenního příměstského tábora v Brně je zhruba 4000 Kč. Ve Vídni organizuje město příměstské tábory s kapacitou 30 tisíc dětí za 60 eur na týden, tedy zhruba 1 455 korun na dítě a týden. A to jsou v Vídni platy oproti Brnu dvojnásobné. Nebo Mnichov v Německu přes léto provozuje prázdninové družiny s výlety a aktivitami a k tomu pořádá pětidenní až desetidenní letní tábory, na které nízkopříjmové rodiny dostávají slevy z obecních fondů. Společný princip je, že město bere pomoc rodičům v létě jako veřejnou službu, se kterou rodinám pomáhá, stejně samozřejmě jako se školním rokem.  

Řeší tato města i volný čas teenagerů?
Je to opomíjené téma, a když se nad tím člověk zamyslí, tak je docela logické, proč velká část teenagerů tráví volný čas v obchodních centrech – je tam příjemně, wifi a je to pro ně cool prostředí. Když se navrhují veřejné prostory, tak se ještě občas myslí na mladší děti, ale na prostory, kde mohou trávit čas teenageři, se myslí minimálně. To je jedna rovina problému.Ve Vídni ale myslí i na aktivní trávení volného času teenagery. Městská organizace WIENXTRA provozuje i program Frish pro mladé od 13 let, který nabízí workshopy, gaming a kreativní mediální formáty, z velké části zdarma. K tomu patří síť konkrétních míst jako je  mediální centrum s kamerami a střižnami, hudební zkušebny, fotostudio, legální plochy pro graffiti, to vše k využití zdarma nebo za symbolickou cenu. Další vrstva jsou otevřené kluby a mládežnická centra, kde se dá povídat, tančit, hrát nebo jen tak být, bez povinnosti konzumace, bez přihlášky a bez členství, s profesionálními pracovníky s mládeží jako kontaktními osobami – včetně specialit jako gaming lounge s bezplatným týdenním programem pro děti od 12 let.

Pro města u nás je tohle běh na dlouhou trať, ale primárně je potřeba, aby se tomu někdo vůbec věnoval, a propojoval nabídku existujících organizací, jako jsou kluby, skateparky, knihovny nebo dílny. Chceme prozkoumat také využití poboček Knihovny Jiřího Mahena pro nízkonákladové tematické tábory, které mohou být zajímavé právě pro starší děti. Podstata je nabídnout něco, co je lákavější než mobil, a hlavně se nad tím pořádně zamyslet a přivést sem něco, co jinde už funguje.

Jaká tři opatření by podle vás nejlépe fungovala u nás?
První je prázdninová družina ve školách po vzoru Mnichova. Školy přes léto stojí prázdné, přitom jsou to budovy blízko domova, které děti znají. Družina otevřená celé léto s provozní dobou přes celý pracovní den, za pár stovek týdně, je nejrychlejší a nejlevnější pomoc, jakou město může rodinám dát. Personálně je možné využít studenty a studentky pedagogických oborů. Druhé je vylepšení voucherů, o kterém jsme mluvili: vyšší příspěvek, letní bonus, konec placení dopředu a nulová spoluúčast pro rodiny s nejnižšími příjmy. Třetí je jeden letní portál, kde rodič najde celou nabídku města i neziskovek na jednom místě, rovnou se přihlásí a rovnou uplatní vouchery. Dnes rodiče procházejí desítky webů a hlídají, kdy se kde otevře přihlašování na tábory. Například největší volnočasové středisko SVČ Lužánky má na svém webu podrobnou nabídku příměstských táborů, ale nemá tam takovou základní funkci, jako vyfiltrovat si jen ty, které mají ještě volno. Někdy stačí opravdu málo. 

Co mohou udělat pro změnu samotní rodiče

Co můžou rodiče udělat, když budou chtít svoji obec pošťouchnout k tomu, aby něco z doporučení příští rok vzniklo?
Nejlepší čas je teď, protože rozpočty obcí na příští rok se připravují na podzim, a samozřejmě je možné z toho udělat téma v období před volbami, které jsou v říjnu. Doporučujeme začít jednoduše: napište svým zastupitelům, starostovi nebo radnímu pro školství konkrétní návrh, ideálně s odkazem na to, co funguje jinde. Čím více vás bude, tím lépe. Funguje také přijít na jednání zastupitelstva, kde má každý občan právo vystoupit, nebo návrh podat do participativního rozpočtu, pokud ho obec má. A pokud obec odpoví, že to nejde, ptejte se proč, protože příklady měst, kde to jde, existují. Některá města u nás letní družiny provozují, například Praha 4.

Z jaké části rozpočtu mohou čerpat malé obce i velká města na podobnou podporu rodin?
Rozpočet nemá žádné konkrétní určení, je čistě věcí města, na co peníze z něj vydá. Určitě by bylo dobré začít zmapováním možnosti, které město má – někde jsou například organizace, které by více příměstských táborů uspořádaly, ale chybí jim peníze nebo prostory. Jinde je dobrá knihovna, která má vybavení a prostor, ale potřebuje více personálu. A samozřejmě je dobré zmapovat poptávku mezi rodiči. Takové prozkoumání možností pak ukáže, jaké jsou v tom kterém městě nejúčinnější cesty, jak pomoci i bez nutnosti utratit obrovské peníze. Nižší stovky tisíc, nebo u menších měst jednotky milionů by se měly dát najít v každém městském rozpočtu. 

Odkud podle vás pramení český postoj, že o prázdninách dáváme od péče institucionálně ruce pryč?
Je to zvyk z doby, která už neexistuje. Model devítitýdenních prázdnin počítal s babičkami na venkově, chalupou a dětmi, které se od rána do večera pohybovaly venku samy. Ta infrastruktura neformální péče se během jedné generace rozpadla: prarodiče dnes sami pracují nebo bydlí daleko, města jsou plná aut a rodiče mají čtyři až pět týdnů dovolené na devět týdnů prázdnin. Systém se ale nezměnil a mezeru mlčky přesunul na rodiny, hlavně na matky. Přispívá k tomu i představa, že škola je jen vzdělávací instituce a péče je soukromá věc rodiny.

My si myslíme, že město má být partnerem rodin po celý rok. Vídeň a Mnichov ukazují, že to není žádná utopie, ale běžná veřejná služba. A určitě na to mají i jiná města než Brno – jak rozpočtově, tak organizačně. Stačí se rozhodnout, že podpora rodin v létě je téma, které na radnici někoho zajímá.

Díky za rozhovor a přidávám se k apelu: uspořádejte anketu ve vašem rodinném centru či se poptejte mezi kamarády, co by jim v létě nejvíc pomohlo, a napište svým zastupitelům a zastupitelkám. Čím konkrétnější bude váš požadavek, tím lepší.

A mně můžete napsat hned 😃 Co teď uprostřed prázdnin prožíváte a co byste nejvíc potřebovali?

Martina

P.S.: Narazili jste na plán nějakého města, kraje či politické strany u nás či v zahraničí, jak systémově vyřešit péči o děti během prázdnin? Napište nám. Sbíráme inspiraci a rádi se s o ní podělíme.