Je moje vlastní domácnost férová?

Asi tě ta otázka taky napadla. Vznikl projekt z mé osobní zoufalosti, že mám všechno na bedrech? Nebo chci všem radit, jak to správně dělat, protože máme ukázkovou domácnost?

Odpověď je samozřejmě ani jedno, ani druhé. Neustále se přizpůsobujeme tomu, co nám život s malými dětmi přichystá (dětské nemoci, období vzdoru, pracovní příležitosti, lockdowny). Improvizujeme a máme často jazyky na vestách. Co považuju za nejdůležitější, je, že se o tom, jak se doma cítíme a co bychom si přáli, s manželem umíme otevřeně bavit.

Oba vnímáme, že nás narození dětí poslalo na životní dráze opačnými směry (jeden doma, druhý v práci) a oba to vidíme jako problém. Jsme si vědomi, že čím jsou děti starší, tím víc se musíme snažit, aby se naše dráhy zase přiblížily. Protože ve většině (českých) domácností se to nepodaří. Ženy i po nástupu do práce doma zastávají hlavní díl práce.

Myslím si, že bychom dělbu rolí doma zvládli i bez tohoto hloubkového sociologického ponoru, o který se tu na webu snažím. To téma je větší než naše domácnost, je globální, ovlivňuje životy miliardy žen na světě, proto silně zabrnkalo na moji feministickou strunu. A jelikož je můj manžel taky feminista, pustil se do něj se mnou. Celý web je jeho práce. Je první, koho žádám o zpětnou vazbu, nabízí mi pohled z druhé strany.

Nejsem expert na domácí práce, výchovu dětí ani partnerské vztahy. Když budu chtít tady na webu rozdávat rady v tomto směru, vždy si pozvu na pomoc odbornici nebo odborníka na dané téma. V čem se ale cítím být kompetentní, je předkládání a analýza důležitých dat, otevírání zajímavých diskuzí. Budu ráda, když mně s tím budeš pomáhat. Budu se ptát, ty můžeš odpovídat. Budu pouštět do světa důležitá data, ty je můžeš sdílet. Budu hledat inspiraci, jak to dělají jinde, ty to můžeš doma vyzkoušet a dát mi zpětnou vazbu.

Jednu radu na závěr bych přece jen měla: takhle prosím vás ne 😀