Bára a Marek

Kdykoliv se ocitnu ve skupince žen, dříve nebo později přijde řeč na domácí práce a rozložení zátěže v domácnosti mezi partnery. Všimla jsem si, že Bára, na rozdíl od jiných žen, si prakticky nikdy nestěžuje. Asi doma dělají něco dobře.

Autorkou tohoto rozhovoru je Eva Stanovská.

Eva: Jsou pro vás domácí práce důležité téma? Stojí podle vás za to se tím vůbec zabývat?

Bára: Pro mě rozhodně ano. A i u nás v práci to téma je, pro muže i pro ženy – ze školek vyzvedávají své děti všichni a je úplně normální, že lidé odejdou uprostřed rozdělané práce, protože musí do školky. Tímto způsobem se přirozeně k tomuto tématu dostáváme.

Marek: Na úrovni společnosti stoprocentně, myslím, že tradiční model opravdu není férový. A pokud se bavíme o konkrétní domácnosti – asi bych to řešil v okamžiku, kdy se ukáže, že vznikl nějaký problém, kdy jednomu nebo oběma stávající rozložení nevyhovuje. To ukazuje, že aktuální nastavení není funkční. Což asi v nějakém okamžiku nastane v každé domácnosti.

Eva: Jsem moc ráda, že říkáš, že taková věc občas nastane všude, i v těch „téměř ideálních domácnostech“. Jak si tedy domácí povinnosti dělíte u vás?

Marek: Bára se věnuje hodně záležitostem kolem dcery, kupuje oblečení a věci pro dceru, stará se o domácí úkoly a tak. Když jsme o víkendu doma, tak obvykle vaří. Takové ty běžné věci, úklid, myčka, praní, děláme oba. Některé věci dělám moc rád, třeba večerní čtení dceři. Nevadí mi ani práce v kuchyni. Když přijdu z práce, většinou se hned pustím do přípravy večeře, prostě protože mám hlad. A pak po večeři i uklidím, utřu stůl, nádobí do myčky a tak. Vlastně je to částečně i relax po práci, najednou děláš něco fyzicky a mozek odpočívá. Jsem rád, že když přijdu domů, domácí úkoly už jsou díky Báře zařízené. Nutit dítě do domácích úkolů, když je večer už unavené, je opravdu ubíjející. Časem si snad úkoly bude dělat sama a Báře odpadne i doprovázení na kroužky.

Bára: Náš běžný den vypadá tak, že ráno vstávám první a připravuji snídani a svačinu. Marek dceru budí, snídají spolu a odchází spolu do školy a do práce, já většinou vyrážím až po nich. Odpoledne vyzvedávám ze školy a vedu na kroužky. Po návratu domů s ní dělám úkoly, paní učitelce se podařilo dětem vnutit, že úkoly mají dělat s rodiči. Večeře je tak porůznu aktivita všech. Marek večer čte, teď čteme Harryho Pottera, a to nás baví všechny.

Marek: Čtu Kláře moc rád, ale když usne, okolo půl desáté, tak opravdu už nemám na nic energii. Abych si ještě sedl k počítači, něco objednával, zařizoval a tak, to fakt nejde.

Mám ještě navíc jednu speciální věc, kterou dělám jenom já. Krmím Klotyldu. Klotylda je užovka, patří kamarádům, kteří rekonstruují byt. Nabídli jsme jim, že může dočasně bydlet u nás. Tedy dočasně, vypadá to tak na rok a půl. Každé tři týdny koupím ve zverimexu dvě myši a Klotylda si je uloví. Chtěl bych při této příležitosti poznamenat, že jsem souhlasil s Klotyldiným pobytem jen pod podmínkou, že se o ní nebudu muset starat. A takhle to dopadlo. Ale jasně, kdyby mi to vadilo moc, trval bych na naší dohodě, že to dělat nebudu.

Eva: Máte vymezené oblasti, o co se kdo stará? Doktory, škola, a tak podobně?

Bára: Asi bych řekla, že ty aktivity máme tak nějak půl napůl, ale mental load, organizační složku, mám určitě větší. Jsem to většinou já, kdo věci plánuje.

Marek: (vytahuje poznámky) Když se dívám na ten seznam, tak bych řekl, že spoustu věcí děláme oba – úklid, myčka, praní. To, co má asi pevné dělení, jsou záležitosti okolo dítěte (já vodím do školy, Bára vyzvedává, Bára dělá domácí úkoly, Bára doktory, já čtu večer). Když se podíváš na Audit domácnosti, je to opravdu dlouhý seznam činností, co se v domácnosti dějí. Na papíře je těžké to nějak spravedlivě rozdělit, každá činnost trvá jinak dlouho, má jinou frekvenci a je jinak náročná.

Bára: Marek ještě zařizuje téměř vše kolem bytu, kupuje spotřebiče, když je něco potřeba, a také třeba vybral nádobí. Viděla jsi náš záchod? To je speciální bezokrajové WC, nemá takový ten zahrnutý okraj, za kterým zůstává špína. Jsem moc ráda, že se Marek o tyhle věci stará, kdyby na tom byl jako já, tak tu asi žijeme v krabicích od doby, co jsme se sem nastěhovali. Jsem za tyto „velké“ věci opravdu hodně vděčná, díky němu to tu máme hezké, on je motor těch velkých změn. Marek také vymyslel, že si zaplatíme pomoc s úklidem. Chodí k nám paní jednou za týden a uklidí celý byt, to je obrovská úspora času.

Marek: Bára obstarává většinu přípravy jídla – to pochází z doby, kdy ještě s miminem trávila 24 hodin denně. Já jsem si hrál s Klárou, a Bára přitom „odpočívala“ vařením. Na mně je nakupování potravin do domácnosti. Mám přehled, co je v lednici, a když jdu z práce, stavím se v obchodě a koupím to. Pro mě to nepředstavuje žádnou velkou mentální zátěž. Myslím, že mám dobrou vizuální paměť a není pro mě problém si vybavit, co nám doma chybí. Jen před větším víkendovým vařením mi Bára dá vědět, co potřebuje. Možná že je to tedy tak, že některé věci jsou snadnější pro jednoho a jiné pro druhého, tak asi dává smysl to využít a při dělení k tomu přihlížet.

Eva: Nedávno jsem v jednom článku četla, kolik procent domácích prací dělá žena dle svého odhadu, a kolik dle odhadu jejího partnera (a podobně pro muže). Já bych vás teď poprosila, abyste váš odhad, kolik procent domácích prací leží na vás, a kolik na partnerovi, napsali na papírek, a pak to porovnáme. Jasně že u vás dvou ta čísla asi budou někam posunutá, když má Bára půl úvazku a Marek celý, ale s tím se počítá, nebojte. Máte?

Marek: Napsal jsem 60 procent Bára, 40 procent já.

Bára: Tak to mám úplně stejně. Chtěla jsem napsat 65, 35, ale pak mi došlo, že toho Marek dělá ještě asi o kousek víc. V těch mých 60 procentech je opravdu hodně činností, které se týkají dcery a organizace rodinných plánů, proto mám i ten poloviční úvazek. Určitě by se to dalo přeorganizovat tak, že bych pracovala na plný úvazek, a věnovala méně času dceři, ale zatím nám to vyhovuje takto.

Eva: Tak to je opravdu až nějak nerealisticky dokonalá domácnost, to vám nikdo neuvěří, že jste se předem na těch číslech nedomluvili :) Obvykle to bývá tak, že každý má pocit, že dělá o trochu víc, než kolik si o něm myslí partner. Připadá vám současné nastavení fér?

Bára: Ano, mám poloviční úvazek, takže je přirozené, že o něco víc domácích prací je na mě.

Marek: Přijde mi, že ano. A ty znáš nějaké domácnosti, kde je to nějak výrazně nevyvážené? My totiž asi žádné takové moc neznáme, v našem okolí nejsou. Respektive moc nevím, jak bych se to dozvěděl.

Eva: Bohužel, a ne jednu. Vnímám to od svých kamarádek a kolegyň, myslím, že je to i dnes stále relativně běžné, že jeden (typicky muž), dělá velmi málo. Takovou typickou „výmluvou“ je „já víc vydělávám, takže je normální, že žena má na starost domácnost“. Ono je to těžké, když jsi finančně závislá, třeba na mateřské, to pak máš poměrně omezené páky, jak tyto věci řešit. Proto mi připadá důležité, abychom říkali nahlas, že moderní domácnost vypadá jinak.

Eva: Mimochodem, jak těžké je pro vás o rozložení domácích prací spolu komunikovat?

Marek: Občas určitě takové diskuse máme, ale ne úplně plánovaně – většinou to nastane v nějakém okamžiku, kdy už je Bára úplně vyčerpaná. Asi si dokážeš představit, že to pak není zrovna nejlepší čas pro přínosnou diskusi. A pokud není vyčerpaná, tak většinou nevznikne ta potřeba. Ale zase nechci říct, že se nějaké přesuny nedějí, určitě to rozložení s postupem času upravujeme, když přestane vyhovovat.

Bára: Mně přijde, že jsme celkem schopni se bavit o čemkoliv a víceméně kdykoliv. Za sebe vnímám spíš to, že občas si zapomenu včas sama uvědomit a sdělit zbytku rodiny, že jsem KO, to mě pak rozhodí i drobnost a já ječím. Přijde mi ale, že s obvyklým respektem vůči vlastním potřebám a vůči potřebám ostatních členů rodiny se nám zpravidla docela daří dobře fungovat. Myslím, že je docela důležité, aby člověk nakumulované naštvání v hlavě uměl vyventilovat, přijde mi to lepší než ho dusit v sobě.

Eva: Je něco, co byste na současném nastavení rádi změnili?

Bára: Ani moc ne, ale přála bych si, abychom měli více času jeden pro druhého, třeba si sehnat hlídání na páteční večer a někam spolu zajít. Také přemýšlím, kdy nastane vhodná doba, abych si zvýšila úvazek.

Eva: Pojďme dát ještě na závěr nějaký souhrn tipů a triků, které by mohly pomoct jiným domácnostem.

Bára: Vařit rychlá jídla. Vykašlat se na činnosti, které nejsou potřeba a nejsou důležité (pro nás třeba žehlení). Žádná domácí zvířata (nebo aspoň zvolit ty, které nevyžadují moc péče, jako Klotylda). Efektivně vyřešit nákupy, my máme obchod cestou z práce, jinak bychom klikali online obchod. Sehnat si placenou pomoc, pokud je možnost, kromě úklidu třeba i na kroužkovou logistiku.

Děkuju za rozhovor!