Jak a proč doma zapojit děti (i když se jim nechce)

V září je čas na nové férovkové téma, a to je zapojování dětí do domácích prací. Dětem se mění režim, mají nový rozvrh, možná nové učitele a kroužky. Nepřijde jim proto tolik divné, když k nějaké změně dojde i doma.

Odborníci se shodují, že domácí práce mají pozitivní vliv na děti. Učí se důležité kompetence do života, budují sebevědomí a posilují svoji samostatnost a sociální kompetence. Celkově zapojováním se do péče o domácnost zvyšují svoje šance na spokojený život.

Přečetla jsem řadu výzkumů a rodičovských webů. Rad na téma, jak děti doma zapojit, je hodně, ale nečekejte žádný zázračný lék na dětskou neochotu nebo nevšímavost. Samostatné dítě se v našich potomcích nezrodí bez našeho přičinění. Je to další práce pro nás rodiče, které musíme dát prioritu.

Jaké jsou tedy základní rady odborníků? Sepsala jsem všechny, na které jsem opakovaně narazila a dávaly mi smysl, vyberte si z nich ty, které vám sednou:

➡️ Začněte brzo a buďte realističtí ve svých očekáváních. Od jednoho roku děti rády a ochotně pomáhají. Berou to jako zábavu. Využijte to.
➡️ Úkoly dětem dávkujte přiměřeně podle věku, starší děti nepřetěžujte.
➡️ Dbejte na to, aby děti nedělaly pouze práce, které přináší prospěch jen jim samotným.
➡️ Pracujte jako tým, zvěte děti, aby se k vám přidaly, když vaříte nebo uklízíte. Dejte jim na každý úkol dostatek času a učte je společně s vámi krok za krokem, jak se která činnost dělá. Časem můžete zvyšovat svoje nároky.
➡️ Pokud ve vás dříme perfekcionista nebo máte rádi, když věci „odsejpají“, promluvte si nejdříve sami se sebou. Zvlášť na začátku se vám totiž bude hodit trpělivost a radost z maličkostí. Uklidněním vám může být, že vykonávání domácích prací je dovednost a zlepšování v čase se dá očekávat.
➡️ Pokud je to možné, nechte je, ať si zvolí, kdy a v jakém pořadí se jednotlivým aktivitám budou věnovat. Pocit vlastní kontroly a vaše důvěra je nejlepší motivace.
➡️ Zaveďte doma systém. Pravidelný čas plnění úkolů nebo papír na odškrtávání položek může některým dětem hodně pomoci.
➡️ Udělejte z povinnosti zábavu. Pusťte dětem u uklízení jejich oblíbenou hudbu.
➡️ Kluci a holky mají stejnou schopnost se zapojit do domácích prací a stejnou životní potřebu se je naučit. Nedělejte mezi nimi rozdíly.
➡️ Uspořádejte pravidelné rodinné porady, kde si dáte vzájemně zpětnou vazbu a naplánujete další týden.
➡️ Nepoužívejte domácí práce jako trest.
➡️ Pokud se dítě na domácí práce vykašle nebo si nenajde čas, nemělo by to zůstat bez důsledků. Nezlobte se, nenadávejte, jen upozorněte, že nesplnilo svoje povinnosti a bude to mít konkrétní důsledky. Nezapomeňte zdůraznit, že zítra je taky den a vše se dá napravit.
➡️ Vaše dítě nestíhá? Nenajde si na domácí práce čas? Kolik má kroužků? Jsou všechny potřeba?
➡️ Vykonanou práci kontrolujte, děkujte a chvalte. Názory na odměny za vykonanou práci, ať už v podobě hvězdiček nebo peněz, se mezi odborníky liší. Všichni se shodnou na tom, že pokud to jde bez nich, je to super. Někteří ale poukazují na to, že i my dospělí rádi dostáváme odměny za vykonanou práci. Je to tedy na vás, jak se rozhodnete. Vy svoje děti znáte nejlépe. Každopádně ale upřímně poděkujte a řekněte dětem, proč jejich práci, snahu a přístup oceňujete.
➡️ Dítě se porovnává s kamarády a má pocit, že je oproti nim moc zapřažené? Využijte to k debatě o tom, co je pro vaši rodinu důležité a jaké hodnoty vyznáváte. Bavte se o tom, proč je důležité si tyto dovednosti osvojit, spojte je co nejvíce s realistickými životními scénáři vašich dětí.

Pozor: text pouze pro rodiče novorozenců, batolat a zatím bezdětné!

Kdo má děti starší 3 let (jako třeba já), dál nečtěte. Mohli byste nabýt dojmu, že vše je ztracené (jako třeba já). 🙈 🙂 Narazila jsem totiž na článek shrnující výzkum amerických antropologů, kteří studovali děti původních obyvatel Mexika a Guatemaly a zjistili pozoruhodnou věc: tamní malé děti rády a ochotně pomáhají, všímají si, co je potřeba udělat, a samy od sebe se do prací pouští. Výzkumníci jako hlavní příčinu identifikovali časté zapojování dětí mezi 1. a 3. rokem života do domácích prací:

„Brzké příležitosti ke spolupráci s rodiči pravděpodobně odstartují vývojovou trajektorii, která vede k tomu, že děti pak doma dobrovolně pomáhají a zapojují se“, říká Andrew Coppens, jeden z výzkumníků z University of New Hampshire.

Coppens na základě svého výzkumu dále doporučuje:

1. Vystavte děti domácím pracím, jak je to jen možné.
Nechte je dívat se, jak vaříte, perete nebo stelete postel. Děti se učí pozorováním. Také jim to pomáhá pochopit, že domácí práce jsou společenská záležitost, příležitost trávit čas s rodinou.

2. Pobídněte děti, ať vám pomůžou.
Zapojte je, když se věnujete domácím pracím. Zadejte jim tu část práce, která odpovídá jejich věku. Úkol může být drobný, ale klíčové je, aby skutečně přispíval k plnění dané povinnosti. Fejkové úkoly nefungují, děti rychle pochopí, že ve skutečnosti nepomáhají.

3. Vždy se snažte pracovat společně.
Velkou motivací pro malé děti je být v kruhu rodiny a pracovat na společném cíli. Tato motivace se vytrácí, pokud rozdělíme domácí práce tak, že každý pracuje sám za sebe nebo jen pro sebe.

4. Děti k pomáhání nenuťte.
Cílem není děti nutit, ale vzbudit v nich vnitřní motivaci. Rodiče mayských dětí je povzbuzují a nabízejí jim příležitosti ke spolupráci.

5. Přemýšlejte o malých dětech jinak.
Coppens říká, že v USA si často rodiče myslí, že batolata a malé děti si chtějí jen hrát. Domorodé maminky však vnímají batole, které k nim přichází, jako znamení, že jim chce pomoci. Jejich žádost o pozornost vyhodnotí jako příležitost je zapojit v domácnosti.

I když už nemám batolata, žádné trudomyslnosti nepropadám. Podle mě to jsou pravidla, která se dají aplikovat i na starší děti. Navíc strategie rodičů pocházejících z tak odlišných kulturně a socioekonomických prostředí, se dají přenášet do naší každodennosti jen do určité míry. Je to prostě jeden mnoha možných způsobů, jak rodičovat.