Vánoce bez stresu. Jak na to.
Někdo je jen přežívá, někdo prožívá, někdo si je užívá. Přináším inspiraci, jak se co nejvíce přiblížit levelu užívání, i když jste doma hlavními manažerkami či manažery Vánoc.
Loni jsem se na blogu snažila popsat intenzitu nasazení, která se ve většině domácností před Vánoci odehrává a kdo za ní stojí.
Vánoce jsou jako divadelní představení, které jede podle předem daného scénáře a přesného harmonogramu. Barbora, Mikuláš, adventní neděle, Štědrý den. Je to strukturovaný rituál, kterým ozvláštňujeme každodennost. Každodennost, jež zároveň musí bez zádrhelů běžet na pozadí. Prádlo se musí vyprat, svačiny do školy nachystat, obývák vyluxovat, účty zaplatit. Ježíšek to za nás nezařídí.
Letos jsem se k zamyšlení dostala o něco dříve a nabízím návod, jak to udělat, aby bylo stresu kolem Vánoc méně. První adventní neděle je teprve před námi, ještě je čas si promluvit a plánovat. Rady v tomto článku vychází z webináře Matthiase J. Bakera a Jimmyho Knowlese. Matthias je psychoterapeut. Jimmy je instagramová hvězda, muž v domácnosti, který prošel úspěšně krizí v manželství a teď rozebírá ve svých videích komunikaci ve vztazích na součástky. Tito dva muži (sic!) spojili síly a nabídli svůj pohled na to, jak řešit (před)vánoční stres.
První důležitá věc: konflikty byly, jsou a budou. Takže si nedávejte za cíl prožít celý prosinec bez konfliktů. Kvalitu našich vztahů neurčuje schopnost nemít konflikty, ale to, jak je umíme řešit.
Pokud však to, co vás stresuje, nedáte včas a správnou formou najevo, proběhne pravděpodobně jeden z následujících scénářů: budete to v sobě dusit (zůstanou ve vás špatné vzpomínky na Vánoce a hořkost) nebo to vyhřezne ve formě, kterou nechcete (uděláte scénu nebo budete pasivně agresivní).
Potřebujeme si promluvit. Nejen o Vánocích.
Předejít stresu nebo ho aspoň snížit nejde bez dobré komunikace. Nestřílejte od boku, ale připravte se na ni.
Identifikujte, co vás stresuje: je to úklid, mentální zátěž, rozpočet, rodina, cestování během svátků, obava, že bude zklamání u stromečku? Bavte se o tom, kdy nastávají kritické momenty a jak se v nich zachováte. Řekněte tomu druhému, co konkrétně pro vás v tom okamžiku může udělat.
Řešte to včas: Matthias a Jimmy radí, abyste frustraci a stres řešili nejpozději ve chvíli, kdy se nacházíte na stupnici stresu na hodnotě 3 (maximum je 10).
Když cítíte frustraci na hodnotě 3 z 10, řekněte partnerovi, že se to děje a proč.
Při komunikaci s partnerem/partnerkou ve stresu:
- nepřerušujte ho/ji, když mluví
- ptejte se na doplňující otázky, abyste pochopili, jak se cítí
- buďte zvědaví, co se za frustrací skrývá (potřeby)
- nesnažte se hned hledat řešení, poslouchejte
- shrňte, co jste se dozvěděli, a zeptejte se, jestli to chápete správně
Určitě neříkejte:
„Přeháníš to.“
„Děláš akorát drama.“
„Vidíš všechno černě.“
„Já jsem prostě takový/taková.“
„Jenom jsem si dělal(a) srandu.“
Spíš řekněte:
„Díky, že mi to říkáš.“
„Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel(a).“
„OK, to dává smysl, že se takhle cítíš.“
„Chápu to správně, že…“
„Jo, to by mi asi taky vadilo.“
„Nevím teď, co mám říct, ale chci, abys věděl(a), že to beru v potaz a chci to řešit.“
Důležitá fáze tohoto rozhovoru je vzájemné uznání svých pocitů: Matthias a Jimmy kladou velký důraz na validaci pocitů toho druhého. Uznat, že se někdo cítí vyčerpaný nebo přehlížený, neznamená, že s ním nutně souhlasíme, ale uznáním jeho/jejích pocitů dáváme najevo, že nám na tom druhém záleží. Když se necítíme dobře, všichni chceme od toho druhého slyšet:
„Nejseš blázen. To, co cítíš, dává smysl.“
Rada pro toho, kdo je ve stresu
Uznání vlastních pocitů od ostatních musí jít člověk naproti. A to tím, že mluví sám o sobě: jsem vyčerpaná, připadám si, že na tom, jak já prožívám Vánoce nikomu nezáleží, bojím se, že mi rupnou nervy a všem zkazím Vánoce. Tady lze očekávat uznání toho, jak se cítím.
Pokud ale člověk ve stresu vyrukuje s obviňováním: všechno necháváš na mě, o nic se nezajímáš, nezáleží ti na mě, tak nemůže čekat, že to ten druhý bude ochotně validovat. Jak říká Jimmy:
„Nemůžete čekat, že váš partner řekne: ,Máš pravdu, jsem sebestředný, líny narcis.'“
Potřebujeme plán
Když jsme si promluvili o tom, co nás stresuje, tak nastupuje praktická část. Pánové radí: sepište si, co je všechno potřeba udělat. Tady můžu Jimmymu a Matthiasovi přispět svou troškou do mlýna. Nabízím vám k tomuto účelu Vánoční audit, tj. seznam úkolů z oblasti fyzické, kognitivní i emoční práce, které se během příprav a samotných svátků odehrávají.
Domluvte si minimální standard odvedených prací a položky na seznamu si rozdělte. Zaneste vše do sdíleného kalendáře. Uznejte vzájemně, co kdo do vánočních příprav vkládá. Opakovaně se během prosince ujišťujte, že váš plán je funkční. Ptejte se sebe navzájem, jak se máte. Můžete použít stupnici stresu zmíněnou výše.
Shrnutí základních rad
- Konflikt je normální. Nenechte ho vygradovat, mluvte o svých frustracích včas.
- Předcházejte konfliktům. Zamyslete se nad tím, co vás stresuje. Pobavte se o kritických momentech a jak se v nich vzájemně podpořit.
- Uznávejte pocity toho druhého. Buďte zvědaví a hledejte, co za nimi stojí. Nepospíchejte s hledáním řešení, poslouchejte se. Nebuďte defenzivní, nikam se neposunete.
- Plánujte. Udělejte si seznam prací a rozdělte si je. Zaneste úkoly do sdíleného kalendáře.
- Opakovaně se ujišťujte, jak na tom ten druhý je s mírou stresu a jestli je váš plán funkční.
Tak klidné a veselé! ❄️ ❤️
Martina