Lenka a Honza

Sešli jsme se večer na svatého Valentýna. Mladí pracující rodiče malé dcery, tzn. volné večery počítají na prstech jedné ruky, si na mě udělali čas právě v tento den. To bylo znamení, že to bude výjimečné setkání. A bylo. Je to rozhovor nabitý skvělými tipy i životními postoji.

S nikým jsem zatím neprobrala Audit domácnosti tak do hloubky. Když sedíte u stolu s designérem a markeťačkou, tak to ani jinak dopadnout nemůže.

Kde jste poprvé narazili na Audit domácnosti?

Lenka: Narazila jsem na něj na Instagramu. Sleduju hodně feministických skupin, lítal kolem mě. Dlouho nám trvalo, než jsme si na něj udělali čas.

Honza: Léňa mi o něm řekla už dříve, ale až když byla dcera v létě na táboře, tak jsme si na to sedli.

Jaká byla vaše motivace?

Lenka: Začala jsem na to tlačit v létě. Jsem živnostník a přes léto si dávám dva měsíce volno. Honza pracuje dál, proto dělám přes léto doma víc věcí já. Začalo mě děsit září, kdy se budu muset vrátit do práce. A chtěla jsem, abychom si to na září lépe nalajnovali. Bála jsem se toho přechodu.

Honza: Mám náročnou, dobře placenou práci a Léňa v té době nebyla ještě tolik rozjetá na živnosťáku, takže jsem to vnímal tak, že mám víc volnosti fungovat v placené práci. Ale pak přišlo období, kdy to bylo potřeba přenastavit. Neměl jsem pocit, že je to u nás padesát na padesát, ale myslel jsem si, že je to více méně vyrovnaný. Musel jsem na základě Auditu uznat, že se doma odehrává hodně mentální práce, která není vidět. 

Jak se vám s Auditem pracovalo?

Lenka: Udělali jsme chybu, že jsme ho dělali večer v hospodě u piva.

Honza: Hrozně jsme se pohádali (oba smích).

Neshodli jste se v tom, jak vidíte rozdělení práce?

Lenka: Nevyplňovali jsme Audit tak, jak by se asi mělo, že si ho každý vyplní sám a pak si o tom společně povídají. Honza to vyplňoval až na místě ve chvíli, kdy já už jsem tam měla zaznamenaný svůj názor. Nemám pocit, že bychom se nepotkávali v těch puntíkách. Dopátrali jsme se k tomu, že mechanické práce jako uklízení, vyndávání pračky, vaření nám ani jednomu nevadí a máme je na půl rozdělené. Asi také proto, že jsou vidět. Našli jsme velkou díru v těch organizačních věcech, které nejsou vidět a jsou velmi unavující. Zvlášť pro člověka, který pracuje hlavou. Neodpočine si u nich. Nešlo o to, aby Honza víc uklízel, ale o to si přerozdělit mentální práci.

Honza: Uvědomil jsem si, že jsou věci, které nejsou vidět a jsou náročný. Ani jeden z nás si v těchto činnostech nelibuje. Mechanické práce jsou v pohodě, rádi si ji rozdělíme. Mental load nechce mít nikdo a ležel většinou na Léně. Moje domněnka byla, že jí to nevadí. Je v tom dobrá, je v organizaci efektivnější. Asi se to moc vychýlilo, pak jsme si dali pár piv a vedlo to ke konfliktu. A to my se vůbec nehádáme, máme dost harmonický vztah. Audit mně přišel hodně konfrontační, podíváš se na něj a uvědomíš si tíhu dospělosti. Když to vidíš najednou na těch papírech, tak si řekneš „To je strašný, já se snad chci vrátit do svých dvaceti let, kdy jsem toho tolik neřešil“ (smích), což samozřejmě nejde. Je nepříjemné vidět, kolik toho je, plus každý má nějaká ambice, cíle, je to zrcadlo náročnosti života.

Lenka: Říkala jsem Honzovi, že nevím, jestli mě víc štve, že nevěděl, kde to nemáme vyrovnaný, nebo to, že to věděl a byl s tím v pohodě. Každopádně nedoporučujeme lidem dělat to večer unavený u piva. Radši ráno při snídani u čaje.

Honza: Taky nám vyplňování zabralo hodně času, dvě nebo tři hodiny. Chce si na to vyhradit celý večer a připravit si to předem. Nebylo to příjemný. Cítil jsem se defenzivně, někdo nasvítil, co všechno nedělám, a já jsem ani nevěděl, že to nedělám. Přemýšlím, jestli tam toho není až moc. Utápěl jsem se. Měl jsem pocit, že toho dělám fakt hodně, ale Léňa si to nemyslí. Přitom je tady spousta chlapů, kteří nedělají vůbec nic.

Lenka: Porovnávání se s jinými muži je podle mě past. Ano, Honza by byl v horním 10. percentilu mužů, porovnávání by ale mělo zahrnovat i ženy.

Honza: Každá generace to posouvá. Měl jsem pocit, že toho dělám nadstandardně, a z toho vychází ta konfrontace a nepříjemné pocity. Mám kolem sebe příklady neadekvátního rozdělení, kdy muž vydělává peníze a manželka řeší doma všechno. Audit podle mě vyžaduje nějakou zralost vztahu. Když mají lidi doma dělbu práce extrémně vychýlenou, to musí být při vyplňování peklo. Extrémní vychýlení bude vyžadovat jiné řešení, než když to bude lehce rozhozené. 

Lenka: Myslím, že Audit může pomoct, když si žena myslí, že to není úplně fér, ale není schopna zformulovat, co to znamená. Muž k tomu musí přistoupit s otevřenou hlavou, že se dozví, co ji nejvíc zatěžuje a co on by si mohl převzít. Tak jsme to nakonec udělali my. 

Honza: Vzal jsem si na starost pár věcí, které nebaví nikoho, ale dělala je do té doby Léňa.

Převzal jsi některé položky na seznamu na sto procent?

Lenka: Rozdělovat některé práce půl na půl by bylo kontraproduktivní. Například objednávat s dítětem obědy. Kdyby to každý týden dělal jeden z nás, tak bychom na to museli myslet oba dva. Je lepší si to rozebrat, než mít půlku u každé položky.

Honza: Někde jsme si to podělili, ale to je spíš výjimka. Oba nesnášíme zakládání oblečení, tak jsme domluveni, že Léňa zakládá naše oblečení a já zakládám oblečení dcery. 

Lenka: Já jsem po tom ty práce, co Honza převzal, přestala dělat, pustila jsem je vědomě z hlavy. Narazili jsme i na to, že se nestaly, například přihlašování na kroužky, ale najednou jsme tu bolest cítili oba, nejenom já. Proběhl aha moment, byl tam proces učení, já jsem měla legitimní důvod říct, že jsem to neudělala, protože jsme byli dohodnutí, že to dělat nebudu.

Máte tipy na dobrou komunikaci ohledně dělby práce?

Lenka: Ženy si můžou pomoct tím, když nebudou říkat „můžeš mi pohlídat dítě?“. Samy sebe staví do role, že je to jejich zodpovědnost a partner k tomu přispívá. My děláme malé kroky ke změně – třeba jsme dali Honzu jako primární kontakt do školy a i naší paní na úklid. Asi pětkrát jsem jí to musela zopakovat a Honza taky, než byla vůbec ochotná to řešit s ním, asi jí to přišlo nepřirozené. Kamarádka například řekla manželovi, že dochází prací prostředek, a on se jí zeptal, jaký má koupit. Ona mu odpověděla, běž se podívat do koupelny a ten objednej. Takže rada asi zní, předávat po menších, celých krocích – tady je problém, ten vyřeš celý. Mně se líbí, že je Honza OK s tím, že mu primárně volají ze školy nebo od doktora. 

Honza: Jezdím s dcerou k doktorům, zubaři, na očkování. Léňu to stresuje. Taky všechno kolem aut řeším já. Museli jsme si to ale říct. Někdy to člověk vycítí, ty ses do toho nehrnula, tak jsem to dělal, ale je potřeba si to zhmotnit.

Lenka: Musí se to vyslovit. Ve chvíli, kdy je to zodpovědnost obou a čeká se, kdo se toho ujme, tak to moc nefunguje. Já jsem se pak naštvala, že to prádlo tam leží moc dlouho, tak jsem to udělala, ale už to bylo demonstrativní. Tohle vyčkávání ve chvíli, kdy není jasné, kdo za to má zodpovědnost, nefunguje.

Používáte nějaké aplikace, které vám usnadňují péči o domácnost?

Honza: Máme sdílený kalendář, nic jiného.

Lenka: Používám menstruační kalendář, kdy je vidět, kdy mám PMS (smích).

Honza: To se mnou ale nesdílíš.

Lenka: Můžeš kdykoliv nahlédnout.

Honza: Já to nepotřebuju, já to poznám (smích).

Lenka: Já mám ADHD, pro mě je trackování čehokoli stresující, protože já to pravděpodobně vyplňovat nebudu. Co ještě hlídáme, jsou finance v tabulce. Honza je zaměstnaný, já jsem živnostník, takže můj příjem je kolísavý, děláme si predikce, že to zvládneme finančně.

Honza: Máme hodně výdajů a tohle nám dává klid, že jsme v pohodě. Víme, že máme  finanční stabilitu, protože oba dva hodně pracujeme. Peníze u nás nejsou třecí plocha v rámci diskuze. Ale dokážu si představit, že někdo, kdo to má na hraně, tak to tu diskuzi musí ovlivnit, dostáváš se na dno Maslowovy pyramidy. 

Lenka: Řešili jsme, kdo si chce víc odpočinout, kdo chce víc pracovat, víc kariérně růst. Nikdy jsme neřešili debatu ohledně utrácení. Naštěstí peníze nejsou téma. Pocházíme oba z rodiny, kde to bylo velké téma, takže si to umíme představit. 

Honza:: Když se Elča narodila, tak jsem se s Léňou střídal na rodičovský…

…to říkáš až teď? (smích)

Honza: To je naše filozofie, ke které jsme došli, chceme být oba stejně výkonní. Nechtěli jsme, aby byla Léňa čtyři roky matka na full-time. Já dělám v IT, Léňa dělala marketing v IT, AI, krypto, ty obory jsou extrémně rychlý, takže jsem se snažili, aby ani jeden z nás nevypadl z kariéry, což se typicky ženám stává. Pro mě to taky bylo těžký, musel jsem začít omezovat svoji práci, pracuju v americké firmě a tam jsou silné stereotypy spojené s výkonem mužů. Částečně jsem potlačil kariéru, aby se Léňa mohla vrátit. Ale ve finále bych to doporučil každému chlapovi, protože já vím, že když přijdu o práci, tak budeme v pohodě, protože Léňa je 50 % živitelka rodiny. Pořád je to boj s časem, vznikají třecí plochy, ale je to dobrá investice do vztahu, pomohlo nám to získat finanční stabilitu, ale myslím, že je to netypický.

Lenka: Zbavili jsme se třaskavého tématu. Jeden může pracovně zakrnět, typicky žena, muž jí může vyčítat, že domů nenosí peníze, takže je její role starat se o domácnost, sama se chytne do pasti, ze které se těžko dostává. Nikdy jsem nechtěla být v situaci, že ti nic jiného nezbyde. Děsilo by mě, kdybych byla doma tři, čtyři roky, bylo by to celý na mně a pak bych se měla vracet do práce, kdy by se to domácnosti finančně ani nevyplatilo. Navíc vidíme benefit s Elou, není fixovaná ani na jednoho z nás, doteď z toho těžíme.

Honza: Šli jsme do toho, protože jsme to brali jako důležitou investici. Taky chceme, aby viděla, jak by to mělo být, aby si nesla dobrý vzor do života, aby jednou nebylo všechno na ní.

Jak byste definovali férovou domácnost?

Honza: Oba dva v páru jsou si vědomi rozsahu prací v ekosystému domácnosti a férově si to dělí v ten daný moment, to neznamená padesát na padesát. Obě dvě strany jsou ochotné si připustit, kde je chyba, akceptují to a snaží se to zlepšit.

Lenka: Souhlasím, vědět to a nezavírat oči před tou velkou neviditelnou částí. Pokud jeden to chce řešit a ten druhý to odmítne, to je nefér, to by pro mě bylo to nejhorší.

Jakou domácí práci nenávidíte?

Honza: Oba nesnášíme plánování dovolených.

Lenka: Hlídání termínů – zaplatit, objednat tábor, často na to zapomenu nebo to objednám blbě. A zakládání prádla.

Honza: Já ještě nesnáším balení.

Lenka: To mně nevadí, mě nebaví vybalování.

Honza: To zas já dělám rád, tak jsme si to rozdělili.

To zní jako skvělá souhra. Moc díky za rozhovor!