Je manželství dobrý nápad?

Pokud jste muž v heterosexuálním vztahu, manželství vás nakopne k větším výkonům, prospěje vašemu zdraví a sníží pravděpodobnost, že váš život skončí v osamění či tragicky. Pokud jste žena...well, it depends.

Manželství jde mužům k duhu a máme na to data. Ze stabilního manželství finančně profitují, tj. mají vyšší příjmy a za život nashromáždí více majetku, než nesezdaní muži. A není to jen tím, jak někteří kritici poznamenávají, že by do manželství vstupovali ti schopnější a úspěšnější. Je to i tím, že v manželství dělají muži zodpovědnější rozhodnutí a více pracují. Ženatí muži, především ti s dětmi, vyjadřují větší míru životní spokojenosti a těší se lepšímu zdraví než single muži. Manželství se také ukazuje jako významný ochranný mechanismus preventující u mužů sebedestruktivní chování.

Data ohledně benefitů spojených s manželstvím pro ženy jsou daleko méně jednoznačná. Manželsky konflikt na ně například dopadá více negativně než na muže. To může být jeden z důvodů, proč v Americe 69 % rozvodů iniciují ženy. Rozvedení nebo ovdovělí američtí muži mají také větší tendenci znovu vstoupit do manželství. Ženy se do dalších manželství tak nehrnou. A co je velmi zajímavé: v single stavu jsou ženy spokojenější a dopady rozpadu vztahu trpí méně než muži.

Obecně se na základě studií dá říci, že dobré manželství je prospěšné pro muže i pro ženy, ale mužům jde k duhu víc. Bylo by vlastně zvláštní, pokud by tomu tak nebylo. Manželství je jedna z nejstarších patriarchálních institucí, od začátku postavena na privilegovaném postavení muže. Této dynamiky jsme se pořád úplně nezbavili a trpí jí dodnes i dělba rolí v domácnosti. Vdané ženy v heterosexuálním vztahu s dětmi dělají doma nejvíc práce (např. víc než sólo matky). Imperativ dobré manželky podle všeho s sebou přináší extra úkoly, které ženy v nesezdaných párech či single ženy neplní.

Muži, pečujte o manželství

Muži v manželství prosperují, měli by to tedy být oni, kdo o něj usilují a pečují. Velkou část emocionální práce však ve vztazích nesou na bedrech ženy. A to i za své partnery. Muži ve vztahu často přesunou roli emoční podpory a společenských kontaktů výhradně na svoje partnerky. Když se vztah rozpadne, muži nemají, kde čerpat podporu. S kamarády se neviděli dvacet let, nové nemají a o vztah s jejich vlastní rodinou pečovala jejich bývala žena. Ženy si během vztahů udržují větší síť kontaktů a emoční podporu hledají i mimo partnerský svazek, po rozpadu vztahu mají větší záchrannou síť. Proto se zřejmě s rozpadem vztahu vyrovnávají rychleji.

„Muži jsou ve srovnání se ženami vystaveni specifickému riziku osamělosti a sociální izolace“, tvrdí Angelica Ferrara, psycholožka působící na Stanfordově univerzitě. Podle jejích zjištění se sociální kapitál mužů v industrializovaných zemích za posledních 30 let výrazně zcvrkl, a proto se muži více spoléhají na ženy, zejména na své romantické partnerky, pokud jde o emocionální podporu. Nejde o to, že jim ženy perou trenky, drží v hlavě domácí to-do listy a do věší míry se starají o jejich děti. Ony jim také připomínají, že má jejich máma narozeniny, preventují jejich vyhoření v práci a organizují setkání s jejich rodinou a kamarády z mládí.

Osamělost je velkým zdravotním rizikem (přirovnávaným s podobným zkrácením délky života, jaké způsobuje kouření 15 cigaret denně). Mentální a emoční práce na straně žen, které se ji mužům snaží kompenzovat, představuje další velkou porci neviditelné a neplacené práce, kterou ženy v domácnostech vykonávají. Ferrara pro tuto formu práce vytvořila nový pojem „mankeeping“. Pokud však neinvestují do vztahu oba podobné množství energie, problém je na světě.

Investujte čas a energii, vyplatí se to

Manželství jako instituce prochází v západním světě od 60. let 20. století důležitou proměnou. Jeho popularita i spokojenost s ním začaly klesat (u nás klasicky se zpožděním), naopak nároky na to, co vše by mělo plnit začaly stoupat. Podle profesora sociální psychologie Eliho Finkela jsme se přesunuli do historického období, kdy nestačí, aby nám manželství zajistilo bezpečí, uspokojovalo naše ekonomické potřeby a touhu po lásce, ale stává se prostředkem pro náš osobní růst a nalezení svého autentického já.

Manželství i nadále vnímáme jako ústřední místo lásky a vášně a náš domov pořád vidíme jako útočiště v bezcitném světě, ale pro stále více z nás je manželství, které toto sice naplňuje ale současně nás nepodporuje v našem sebevyjádření, nedostatečné.

To znamená, že vyžaduje větší vzájemnou péči o emocionální a psychologické potřeby. Víc času a energie. To je vzácné zboží, které když ve vztahu neinvestují oba ve stejné míře, v manželství někdo trpí. Nároky a očekávání od našeho partnera či partnerky v tom, jakým nám bude průvodcem na cestě v sebenalezení či sebenaplnění, se dramaticky zvýšily. Manželství se přesunulo do kolonky „všechno nebo nic“ a tím větší množství svazků odsoudilo k neúspěchu. Ti, kterým se však daří naplnit tento ideál, prožívají nejkvalitnější institucionalizovaný vztah v dějinách lidstva, jak poznamenává Finkel.

Pokud je manželství cesta, kterou jste se vydali nebo se na to chystáte, investujte do něj (hlavně muži), vyplatí se to (hlavně mužům 😉)!

Manželství zdar a sílu!

Martina

P. S. : Pokud se chcete doma pobavit o ve výzvách manželského života, mám pro vás dva tipy na pořady Českého rozhlasu, ze kterých se můžete odrazit: večerní drama na Českém rozhlase od Ingmara Bergmana Scény z manželského života nebo radio dokument Rozvod po česku.

P. P. S.: A k poslechu ještě velmi doporučuju epizodu slovenského podcastu Otcovia v plienkach s Filipem Struhárikem, který napsal pro Denník N článek o osamělosti mužů a dopadech na jejich partnerské vztahy.