Podcast je venku!
První díl s Michalem Bergem o knize Fed Up, emoční práci mužů a frustraci z knih, které by si zasloužily víc času a práce.
Ano – Férová domácnost má podcast! Ať nemusíte jenom číst nebo vyplňovat audity, ale můžete i poslouchat. V každém dílu budeme s hostem či hostkou rozebírat knihu, která nás může posunout v přemýšlení o tom, jak si to doma zařídit tak, aby tam všem bylo dobře.
S Michalem jsme chtěli mluvit o emoční práci mužů a vypadalo to, že kniha Fed Up by mohla být dobrým odrazovým můstkem. Michal mi pár dní před natáčením napsal, že autorku „upřímně nenávidí už od strany padesát“. Říkala jsem si, že to bude zajímavý rozhovor. 😄 A byl.
Poslouchejte
Zvládli jsme si postěžovat na to, že kniha není moc dobře napsaná, ale přesto jsme ji využili k tomu, abychom se bavili o výchově, emoční práci, o tom, že tři děti a dva full-time joby nemusí být dobrý nápad nebo jestli si naše děti budou moct jednou najít férové partnery. A na konci se dozvíte, proč jsem podcast nenazvala Hodně prádla, málo čtení. Mrkám s povděkem na kamarádky, které mě včas zabrzdily. 😬 😀
Dejte mi vědět, jak se vám podcast líbí. Jaké knihy či hosty a hostky byste v něm rádi viděli a slyšeli. V následujícím měsíci vypustíme v rychlém sledu další dvě epizody, pak se můžete těšit na pravidelnou dávku v měsíčním intervalu.
V příštím dílu probereme s terapeutkou Emou Sikorou dvě knihy o manželství, ze kterých vyplývá, že dobré manželství je možné, ale musíme k tomu mít podmínky a vědět, jak na to. Byla to vzrušující debata.
Poslouchejte, sdílejte, lajkujte, připomínkujte, navrhujte. Za vše díky.
Srdečně zdraví, Martina
O čem je kniha Fed Up?
Je to vypsaná frustrace z heterosexuálního vztahu a zklamání z toho, jak nás společnost předurčuje k selhání a vyhoření. Americká novinářka, pracující máma tří dětí, manželka Gemma Hartley se v ní snaží pochopit, proč ve vztazích ženy často tahají za kratší konec provazu.
Pokud jste ve fázi velké frustrace a potřebujete se ujistit, že v tom nejste samy, tato knížka může působit terapeuticky. Najdete se ve vyčerpání autorky a budete ji vzývat za to, že to někdo konečně řekl nahlas. Pokud ale hledáte inspiraci v tom, jak se doma podělit o mentální zátěž, kniha vám moc nepomůže. Její cena opravdu tkví hlavně v odvaze sdílet veřejně jejich rodinný příběh, se kterým se podle ohlasů čtenářek ztotožňuje mnoho žen.
Gemma je vskutku neuvěřitelná. Aniž by se sama chlubila, během čtení pochopíte, že je to schopná, pracovitá, efektivní žena, která kromě full-time práce zvládá tři děti pod šest let (jak jako? 🤯), domácnost a mentální i emoční práci za celou rodinu. Nelakuje sebe ani svého muže na růžovo, takže vás během čtení napadá, proč se její muž Rob chová jako blbec a jestli Gemma není perfekcionistická gatekeeperka, se kterou je těžké se potkat na půl cesty. Člověk se při čtení neubrání ani myšlence, jestli jejich manželství ustálo zveřejnění tohoto textu. Podle všeho ano. Bavilo by mě být moucha na stěně, když u nich doma probíhaly diskuze o tom, jestli je knížka dobrý nápad a co by v ní mělo či nemělo být.
Gemma Hartley dostala nabídku napsat tuto knihu po zveřejnění svého článku v Harper’s Bazar, který zažil overnight success a zasáhl miliony lidí. Je postaven na tomto zážitku:
K svátku matek jsem si přála jedinou věc: úklidovou službu. Pro mě nebyl dárkem samotný úklid, ale skutečnost, že pro jednou nebudu muset řešit administrativu spojenou s domácností. Nebudu muset telefonovat, shánět nabídky, prověřovat jednotlivé služby, domlouvat platby a termíny. Skutečným darem, který jsem chtěla, bylo zbavit se emoční zátěže spojené s jedinou úlohou, která mi neustále ležela v hlavě. Čistý dům by byl jen bonusem.
Můj manžel vyčkával, jestli si to nerozmyslím a nezvolím si „jednodušší“ dárek než úklid domu, něco, co by mohl objednat jedním kliknutím na Amazonu. Zklamaný mou neochvějnou touhou zavolal den před Dnem matek jedné úklidové službě, zjistil, že je příliš drahá, a rozhodl se, že koupelny uklidí sám. O co jsem žádala já: aby požádal přátele na Facebooku o doporučení, zavolal do čtyř nebo pěti služeb a udělal tu mentální práci, kterou bych udělala já, kdyby ta práce připadla na mě.
K svátku matek jsem dostala náhrdelník, zatímco můj manžel se vytratil, aby důkladně vyčistil koupelny, a nechal mě starat se o děti, zatímco zbytek domu upadal do naprostého chaosu. Podle něj dělal to, co jsem si nejvíc přála – dal mi zářivě čisté koupelny, aniž bych se o ně musela postarat sama. Proto byl frustrovaný, když jsem nevděčně prošla kolem, aniž bych se podívala na jeho dílo, a přitom uklidila jeho boty, košili a ponožky, které nechal na podlaze. Zakopla jsem přitom o krabici s dárkovým balicím papírem, kterou dva dny předtím vytáhl z vysoké police a nechal uprostřed naší šatny. Abych ji mohla vrátit na místo, musela jsem si dotáhnout kuchyňskou židli do šatny, abych dosáhla na polici, kam patřila.
„Stačilo říct, vrátil bych ji na místo,“ řekl, když mě sledoval, jak se s tím potýkám.
No, nenaštvalo by vás to?
Tu samou otázku jsem položila Michalu Bergovi. Jeho odpověď najdete v podcastu. Odkazy ještě jednou: Youtube ★ Spotify ★ Apple Podcasts.
Hezký poslech!