Tipy k poslechu

Tipy na epizody podcastu Nenásilná komunikace, které se hodí do každé férové domácnosti. A další audiopořady, které mě v létě bavily.

58, 49, 46. Možná 25. A jako podpora 12 a 14.

To není záhadná šifra, ale odpověď Petra Holíka a Petra Sucháčka, autorů Nenásilného podcastu, na moji otázku, které jejich epizody o nenásilné komunikaci se hodí k tématu férová domácnost. Vřele je doporučuju pro dlouhé letní večery. Jsou neformální, vtipné a hlavně praktické.

Bavila mě epizoda 46 o potřebách a strategiiích. Potřeby určují, proč děláme určité věci. Tyto potřeby se snažíme naplňovat pomocí strategií. Konflikt vzniká většinou na úrovni strategií. Každý máme jiný způsob řešení dané situace a někdy těžko hledáme společnou řeč. Proto je nutné překliknout od strategií k potřebám. Hledejte nejdřív pochopení, než začnete ladit strategie, radí Petrové.

Já si to představuju nějak takhle:

Varianta 1 - konflikt strategií:
On: Štve mě, jak pořád odkládáš svoje lejstra na jídelní stůl!
Ona: Ráno je přece zase odnesu. Nechápu, co ti na tom vadí?

Varianta 2 - od strategie k potřebám:
On: Nemohla by sis ty lejstra dát jinam? Proč je dáváš na jídelní stůl? (štve ho její strategie)
Ona: Já si je tam chystám na ráno, bojím se, že je jinak zapomenu doma. (vyjadřuje potřebu)
On: OK, chápu, že je tady ráno blázinec, ale překáží nám tady (rozumí potřebě a není tak naštvaný). Můžeš si je dát na knihovnu? Dám si upomínku do mobilu a ráno ti je připomenu (navrhuje alternativní strategii, které by vyhovovala oběma).

V epizodě 49 zase radí, jak formulovat návrhy řešení a proč jsou v konverzaci důležité. Žádosti a příkazy, oba typy požadavků mají v našich životech místo, je ale nutné je používat vědomě a vědět, co nám mohou a nemohou přinést. Autoři podcastu radí, abychom si byli vědomi, co zrovna říkáme. Když se nás někdo zeptá: „Neuvařil/a bys dnes večeři?“ Jsme zvyklí to slyšet jako prosbu nebo spíš jako příkaz?

Hlavní message této epizody je: dejte druhým návody, jak naplnit vaše potřeby. Není vždycky lehké vědět, co chceme nebo potřebujeme, ale správná žádost ve správnou chvíli může zjednodušit a zefektivnit konverzaci.

Co mě ještě o prázdninách bavilo:

Pořad Die Paartherapie v německé ARD. Terapuet Eric Hegmann provází čtyři páry na cestě ven z krize.

Eva a Benny - Eva nechce nést mentální zátěž kolem jejich vztahu a domácnosti sama a být neustálým motorem. Benny se snaží přebrat víc iniciativy, ale také chce více svobody.

Sabrina a Sebastian - uff, bylo těžké je poslouchat a dívat se, jak spolu sotva dokáží komunikovat. Chvílemi jsem vůbec nechápala, proč vůbec chtějí svůj vztah zachraňovat. Myslím, že to běželo hlavou i terapeutovi, s nimi se určitě nejvíc „nadřel“.

Miriam a Pauline splňují pořekadlo „protiklady se přitahují“. Pauline jedná intuitivně, Miriam vše plánuje do posledního detailu. Spokojená není ani jedna.

Holger a Katharina čekají právě druhé dítě a jsou na pokraji rozchodu. Katharina trpí tím, jak Holger neumí konflikty řešit a utíká před nimi. Holger má pocit, že se z Kathariny stala jen matka, chybí mu partnerka, a to i po sexuální stránce.

Vztahy jsou práce. Někdy dřina. Obdiv všem, kteří na nich chtějí makat.

Ještě doporučuju:

Pořad Zrcadlo s Miřenkou Čechovou, která hezky popsala, jak ji zkušenost s mateřstvím a péčí ovlivnila i v pracovním životě:

„Dokud jsem nebyla matkou, tak jsem svět mohla žít, jak jsem chtěla já. Mohla jsem v něm svobodně plavat a měnit směry, tempa, rychlosti. Nyní už nepluju ve vodě, ale v hustém oleji a musím vynakládat mnohem víc síly, abych se dostala z bodu A do bodu B. Mám víc povinností a zodpovědnosti. Svět není je jen o mně, je mnohem víc o druhých. Z pozice totálně nezávislého tvůrce (...) jsem se přesunula do pozice pečující, naslouchající. Zjistila jsem, že jsem si pečující roli do jisté míry přinesla i do své divadelní tvorby.“

Rozhovor s Nickem Srnicekem v pořadu Vlna o dějinách domácnosti, dělbě rolí a volném čase. Málokdo si uvědomuje, že práce spojené se sociální reprodukcí jsou jedním z nejrychleji rostoucích sektorů pracovního trhu. Práce pro lidi, kteří umí pečovat, organizovat a uklízet, bude v budoucnu hodně, teď ještě aby byla adekvátně ohodnocená.

„Budoucnost práce, a dokonce už dnešní realita na většině trhů, se odvíjí kolem něčeho, co se nazývá sociální reprodukce. Prostě jsou to činnosti spojené s vařením, úklidem a s pečováním. V naší knize ukazujeme statistiky, které mluví jasně – asi 30 % pracovního trhu je v současné době zaměřeno na tento druh práce. Myslím, že IT a jakési digitální dovednosti tvoří jen 5 až 10 %.“

Do konce léta ještě pár večerů zbývá, pošlete mi vaše tipy na zajímavé pořady nebo rozhovory. Nemusí se točit jen kolem dělby rolí 😉 Cokoliv vás bavilo nebo zaujalo.

Hezký zbytek léta,

Martina