27. 1. 2025

Bráchovi zavolat. Mámě nakoupit. Dceři pohlídat.

Zastáváme v životě více rolí. Jsme sourozenci, partneři, rodiče, prarodiče či kamarádi. Pečujeme na více frontách různými prostředky. Třeba i tím, že někoho povzbudíme nebo mu zavoláme. Budujte vztahy nejen s dětmi, ale i s vrstevníky. Budete je jednou potřebovat.

Foto: Pixabay
Ženy naskočí někdy v 25–30 letech do koloběhu péče o domácnost a děti, a tak si vybudují reputaci těch, které jsou dostatečně zkušené, aby se pak v 50–70 letech staraly o své rodiče. Tedy nastává druhé kolo toho, co popisuješ na svém blogu, až na to, že už ti je o několik desítek let více, máš vlastní zdravotní omezení a k tomu ještě pomáháš s péčí o vnoučata a samozřejmě poskytuješ servis svému manželovi, od něhož se něco podobného neočekává. Naopak předpokládá se, že péči o jeho nemocné rodiče zastaneš také ty.

Napsala mi nedávno Kristýna Hypšová. Kristýna vede Asociaci péče o seniory a o situaci lidí pečujících o někoho blízkého v domácím prostředí toho ví hodně.

Ženy v průběhu celého života pečují častěji a ve větší míře, ať už jim je 25 nebo 60 let (OECD, Ophir A., Polos P., 2021). Málokdy se jejich péče dotýká pouze jedné generace. Kromě klasické sendvičové situace (tj. starám se o děti a své či partnerovy (pra)rodiče), se velmi často starají i o lidi ve své generaci. Například podporují bráchu se zdravotními potížemi nebo kamarádku, která prochází těžkým rozchodem. I tohle je neplacená práce.

Sendvičová generace je zajímavá v tom, že je hodně různorodá, že to nejsou jenom lidi předdůchodového nebo důchodového věku, ale že v téhle situaci se může ocitnout i čtyřicátník, prostě jenom z toho důvodu, že vypadne nějaký článek pečujícího řetězu, třeba sedmdesátiletá maminka, která má zdravotní potíže, takže se nemůže dál starat o babičku. A dcera, které je 40 let, se kromě o své dvě malé děti stará o svoji maminku a ještě o babičku, uvádí Kristýna.

Neplacená práce se od jednoho člověka může rozbíhat do různých stran a nabývat různých podob (osobní, finanční, emoční podpora). Jak je tato vícegenerační péče rozprostřena v populaci, se můžete podívat například v tomto super výzkumu. Spadla mi u něj brada. Neudivilo mě, že větší část nesou na bedrech ženy, ale poprvé jsem si uvědomila, kolik práce a podpory se odehrává mezi vrstevníky, a že právě emoční podpora je jejím hlavním pilířem. Odteď o tom budu ráda a hodně mluvit.

Chápeme, co se nám snažíš říct. Co s tím?

Já znovu zreviduju Audit domácnosti a podívám se na to, jak moc postihuje emoční práci a péči o různé generace. Vy doma zatím nezapomeňte mluvit o tom, kdo a jak podporuje vaše rodiče, udržuje kamarádské vztahy nebo je v kontaktu se spolužákem ze střední, kterému umřela máma. I když je to záslužná práce, je to pořád práce a měla by se spravedlivě dělit. Zvlášť když je to váš kamarád ze střední, a ne vaší ženy.

Speciálně v případě žen by mělo být od začátku na stole, že není automatické, že se postarám o svoje rodiče a ještě o rodiče partnera. Neměly bychom to mlčky přijímat jako nepsané pravidlo. Začíná to už tím, že kupuješ dárky pro partnerovy rodiče k Vánocům, vedeš v patrnosti, kdy mají narozeniny. Když potřebuješ hlídání, tak si říkáš partnerovým rodičům ty, neříká si on. A to je věc, kterou je potřeba přenastavit, radí Kristýna.

Přenastavit to musíme nejen proto, abychom ženám víc rozvázali ruce, ale také proto, že za pár (desítek) let budeme pečovat všichni bez rozdílu. Populace stárne, rodí se méně dětí, kapacity služeb i nás jednotlivců budou čím dále méně dostupné.

O služby bude rvačka. O tom, jak se budeme mít, budou rozhodovat peníze a to, kdo má na blízku podpůrný kruh širšího příbuzenstva, přátel a anebo třeba komunitních klubů.

S penězmi nám to je všem jasné, snažíme se našetřit si na stáří, když to jde. Ale s těmi blízkými lidmi to možná trochu podceňujeme. Spoléháme (často nevědomě) na děti, když je máme. Ale budou mít na nás čas? Toto je strom života české populace. Podívejte se sami, ve které kohortě budete vy v roce 2050 a kde budou vaše děti. Až budete potřebovat pomoc, budou pravděpodobně v práci. A to od nevidím do nevidím, lidí v produktivním věku bude málo.

ČSÚ, střední varianta Projekce obyvatelstva, 2025,2050, 2080, 2100

Budovat kamarádství, komunity lidí, kteří se vzájemně podporují, to je cesta. Budujme je všichni pro všechny. Vzkazuje vám to i Jane Fonda, která ve svých 87 letech o dobrém stárnutí něco ví (video vám posílá Kristýna).

Díky za veškerou emoční práci, tj. starost, pozornost, podporu vašim blízkým, které se věnujete! Ale nedělejte to na úkor budování vlastního okruhu blízkých lidí. Zasloužíte si ho a budete ho jednou potřebovat.

Martina


Podcast Netabuj má podtitul „Věci, o kterých se nemluví“. To téma neplacené domácí práce rozhodně splňuje. Ráda jsem proto přijala pozvání (Spotify, Youtube).


„Pro nás je práce ve sněmovně obtížná v tom, že nemáme doma manželku“, řekla poslankyně KDU-ČSL Marie Jílková v DVTV. Marie Jílková s Martinou Ochodnickou z TOP 09 nebudou obhajovat mandát v příštích volbách. Stěžují si na neefektivu práce ve Sněmovně, ale i na to, jak je pracovní prostředí ve vysoké politice postavené na tom, že mají doma poslanci support v podobě neplacené práce svých partnerek a manželek. Tleskám za zviditelnění tohoto tématu. Je to nejen vysoká politika, ale také spousta exekutivních rolí v soukromém sektoru, které nejsou slučitelné s péčí. Přicházíme tak o důležitou perspektivu velké části populace na místech, které ovlivňují životy nás všech.

V návaznosti na toto téma, vám doporučuju iniciativu Komunita veřejně aktivních žen. Spojuje a podporuje ženy (nejen političky), které se i přes nepříznivé podmínky, jež veřejný prostor pro ženy stále představuje, rozhodly do něj vstoupit.

Přidej se!

Dodám ti data, ale i příběhy a tipy od odborníků, aby se ti o dělbě rolí lépe přemýšlelo a mluvilo.

Zhruba dvakrát do měsíce. Kdykoliv to můžeš zrušit.